červený příd. 1. mající barvu krve, květu vlčího maku ap.; rudý: č-á barva; č-á růže, tužka; č-é víno (op. bílé); č-é paprsky; č-é zelí; č-á řepa; č. nos; č-é vlasy ryšavé; č. v obličeji; č. jako pivoňka, rak, krocan; vínově, nachově, purpurově, karmínově č.; zast. č. zlatý (Jir.) dukát; č-á tužka předbřeznová (Jir.) cenzura; (v kartách) č-á sedma, č-é eso; Č-á sedma (po 1. světové válce) proslulý pražský kabaret; Č. kříž, Č. půlměsíc mezinárodní zdravotnická organizace; Československý č. kříž (zkr. ČSČK); táhnout se jako č-á nit (něčím) průběžně trvat, udržovat souvislost; č-á nit něčeho hlavní smysl; vyspat se do červena, načerveno dobře; č. kohout požár; posadit č-ého kohouta (na střechu) založit požár; – nář. č-é svátky, pondělí velikonoční; bylo před č-mi vejci (Jir.) před velikonocemi; č-á nemoc (Hol.) červenka; anat. č-é krvinky erytrocyty; zool. korál č.; volavka č-á; ježovka č-á; bot. muchomůrka č-á; tis č.; náprstník č.; knotovka č-á †2. socialistický, komunistický, rudý: č. tisk; nejčervenější republikán (Klost.); č-á republika francouzská z r. 1848; zpodst. červená, ž. ob. krev: teče mu z nosu č.; červené, -ho s. červené víno: sklenka č-ho; načneme z č-ho (Jir.) poteče krev; červené, -ých ž. mn. kart. jedna z karetních barev (s červenými srdci): č. a kule; volit, nést č.; zpodst. červeno, -a s. řidč. kniž. červeň: č. po nebi zhaslo (Jir.); přísl. červeně (nář. červeno, Herb.); podst. červenost, -i ž. červené zbarvení; červeň: č. tváře, růží