čestný příd. 1. mající osobní čest, dbalý osobní cti; počestný: č. člověk 2. zaručený osobní ctí: č-é slovo; dát, porušit č-é slovo; zaručit se č-m slovem; č-é prohlášení; č. dluh; ♦ splatit č. dluh odvděčit se za nějakou službu 3. srovnávající se se ctí, nepoškozující čest, dobré jméno; působící čest: č-é jednání; č. úkol, prostředek; č-é jméno, č. mír, výsledek; č-á výjimka; č-á povinnost; č. soud rozhodující o věcech cti; vstřelit č. gól jediný při porážce 4. určený k poctě, na počest: č. dar, odznak, titul; č. doktorát; č-é místo; č. výkop (při fotbalu); č. občan, člen, předseda titul udělovaný zasloužilým osobám; č. úřad, č-á funkce neplacená; Č-á legie francouzský řád; voj. č-á stráž; č-á rota; práv. č-á práva občanská zaručená ústavou (např. právo volit a být volen, zastávat funkci soudce ap.); ztráta č-ch práv občanských; → přísl. čestně; → podst. (zprav. k 1) čestnost, -i ž.