četník, -a m. (6. mn. -cích) příslušník četnictva: zavolat č-y; č-ům se podařilo zloděje chytit; vyhrožovat č-em; přen. hanl. Metternich — č. Evropy, osvobozeneckého hnutí hlídač, potlačovatel; ♦ ob. být jako č. nazlobený, přísný, slídivý