čišeti ned. (3. mn. -í) vanout, foukat, táhnout (obyč. studeně, nepříjemně): z mraků čiší chlad; vzduch čišel mrazem; neos. z oken čišelo dovnitř; přen. ze všech koutů čišela bída; z jeho slov čišela nenávist ○ předp. na-, vy-, za-