čich (ob. čuch), -u m. (6. j. -u) 1. smysl, kterým se vnímají vůně a zápachy: dobře vyvinutý č., znamenitý č.; ♦ jít za něčím po čichu být veden čichem, přen. být veden při hledání, pátrání jen náznaky, svým tušením 2. ob. postřeh, smysl: znamenitý č. pro realitu; mít dobrý, bystrý č. být důvtipný; umět předvídat *3. pach, vůně, zápach: sádlo bez čichu; ♦ není po něm ani vidu, ani čichu (dnes čast. ani vidu, ani slechu) zmizel beze stopy