čichati (ob. čuchat) ned. 1. (co) vnímat čichem: č. vůni; č. člověčinu (pohád.); přen. ob. č. zisk; č. v něčem čertovinu tušit 2. (k čemu; ~) čichem něco ohledávat; č. ke květině vonět, č. k masti; pes běhal a čichal čenichal 3. nář. expr., zprav. čuchat, páchnout, smrdět; zř. přen. to čuchá kriminálem (Herb.) čpí; ten čin ap. může přivést do vězení ○ předp. na-, na- se, o-, vy-, za-; → nás. čichávati ○ předp. na-, o-, při-, vy-; — dok. čichnouti