čili sp. 1. souřadicí spojuje dva výrazy významem přibližně stejné, zprav. různá pojmenování téže věci; neboli: kvasnice čili droždí; správce domu čili domovník; dospěl jsem k poznání, že jsem se přepočítal čili že jsem počítal s veličinami ideálními (Hol.) †2. vyjadřuje vylučovací poměr druhého členu n. druhé věty v souřadném spojení (nejč. ve spoj. čili nic, čili ne); či, nebo: ptal se ho, kreslí-li jen tak, čili to někde viděl (Jir.); je to pravda čili nic? †3. podřadicí uvádí nepřímou otázku; zda, zdali: gazdina vytrhla hosta otázkou po rodičích, čili ještě na živu jsou (Něm.)