činitel, -e m. (4. j. -e, 1. mn. živ. -é, neživ. -é i -e, ale shoda podle zvoleného tvaru) 1. (též činitelka, -y ž.) osoba, věc n. okolnost, která něco působí, má na něco vliv; faktor: vedoucí, rozhodující, odpovědný č.; povolaní č-é; veřejný, hospodářský, politický, mírový č.; význačný č. vlády člen; důležitý č. v hospodářství; podnební č-é (podnebné činitele) byli vzati (byly vzaty) v úvahu; zeměpisný č. 2. mat. společný název pro násobence a násobitele součinu