čirý příd. 1. průhledný, průzračný, čistý, jasný: č-á voda, obloha; č-é sklo; přen. č-á řeč čistá 2. úplný, naprostý, pouhý; čistý: č-á tma, pravda, náhoda; – č. teoretik; — zpodst. čiro, -a s. kniž. čirý prostor: prázdné č. (Slád.); kouř se rozplývaly čiru (Rais): → přísl. čiře úplně, naprosto, zcela; → podst. čirost, -i ž.: č. skla, laku, ovzduší; přen. č. umění, duše čistota, prostota