čistý příd. (2. st. čistší) 1. jsoucí bez špíny, bez skvrn (op. špinavý): č-á voda; č. byt; č-é prádlo, nádobí; křišťálově č.; č. jako sklo; mít č. stůl, přen. mít splněny všechny práce a úkoly; mít č-é ruce, přen. být poctivý, nepřijímat úplatky ap.; z čista jasna (ps. též zčistajasna) nenadále 2. neobsahující nic cizího, žádné příměsky; neporušený, nesmíšený, ryzí, pouhý, dokonalý: č. líh; č. vzduch; č-á vlna; č-é hedvábí, zlato, víno; chemicky č.; č-á rána; č-á čeština; č-á stránka nepopsaná; č-é nebe bezmračné; č-á rasa čistokrevná, nesmíšená; č-á filosofie, matematika, věda abstraktní (op. užitá); č-é umění (v buržoazní estetice) beztendenční; č. čas po odečtení přestávek (v práci, ve hře ap.); přen. č-é oči jasné; č-á kapsa (ob.) prázdná; mít č-ou hlavu být duševně svěží; být střízlivý; vzduch je č. nehrozí nebezpečí; nalít č-ého vína říci otevřeně celou pravdu; mít č. štít zůstat čestný, být bez poskvrny; hud. č. tón správné absolutní výšky (op. falešný); č. interval u něhož poměr kmitočtů je v přirozeném číselném poměru (prima, kvarta, kvinta, oktáva); obch. č. zisk, výnos; č-é jmění; č-á váha netto (op. hrubá) 3. mravně bezúhonný; čestný, poctivý, nevinný: č. život; č-é jméno; č-á hra; č-á láska; č-á panna; iron. pěkný, povedený, nehodný, špatný: č-á společnost; č. ptáček 4. úplný, naprostý, pouhý: č-á pravda, náhoda; č-á závist 5. dobře udělaný; pečlivý: opsat na čisto (ps. též načisto) v definitivní podobě; ob. č-á práce †6. (čeho, od čeho) zbavený něčeho, prostý něčeho: vzduch č. kouře; byl toho podezření čist; zpodst. čistá, ž. nář. kořalka z čistého lihu zředěného vodou; zpodst. čisto, -a s. čistota; jasnost: má rád č.; bás. č. oblohy; přísl. k 1-5 čistě: č. vypraná košile; – č. vlněný svetr zcela; – jednat č. bezúhonně; – č. náhodný naprosto; – ob. č. provedená práce bezvadně, pečlivě, dobře; přísl. zprav. k 1, 5 čisto: u nás je č. bez špíny