členiti ned. (3. mn. -í) (co) dělit (urč. celek) na části; č. větu intonací; rytmické členění verše; členěné tělo raka; bohatě členěný členitý; vod. členěná přehrada utvořená z pilířů, o které se opírá hradicí stěna; jaz. aktuální členění neboli členění věty podle kontextu na východisko a jádro výpovědi; — členiti se ned. (nač) děliti se: národní podniky se člení na menší závody ○ předp. při-, roz-, u-, v-, vy-, za-; → nás. členívati (o) bez předp.