člověk, -a m. (5. j. -če, mn. lidé v. t.) 1. nejvyspělejší živá bytost se schopností myšlení a řeči; lidský jedinec: pracující č.; dobrý, čestný č.; nový, socialistický, sovětský č.; vykořisťování č-a č-em; nauka o č-u; syn č-a (náb.) Kristus; ozval se v něm č. lidský cit, soucit; žiji dnes jako č. lidsky, důstojně; zvítězil v něm č. nad zvířetem ušlechtilost, cit nad hrubými pudy; (tatínek ---) to byl č.! (Rais) dobrý, řádný člověk; č. je přece jenom č., křehká nádoba (Rais) každý má své lidské slabosti; není na světě č. ten, aby se zalíbil lidem všem (přísloví); kůň k tahu, pták k letu, č. k práci (přísloví); šaty dělají č-a (pořek.) dodávají důstojnosti, vážnosti, úcty; ob. to je můj (náš) č. má stejné názory, stejné přesvědčení jako já (my), jde, drží se mnou (s námi) 2. muž: mladý č.; přišel nějaký č. 3. ob. jedinec jako neurčitý podmět n. předmět; každý, kdokoli, někdo: v hustém lese č. snadno zabloudí; je to život na tom světě, že by č. utek (Čel.); mluvčí sám o sobě: č. by zlostí z kůže vyletěl; vy se č-a natrápíte!; č. by nevěřil, co se může stát 4. ob. expr. člověče v oslovování místo ty, vy: č-če, co si myslíš?; co to děláte, č-če?; č-če nešťastná!; č-če, nezlob se, přen. název stolní společenské hry 5. nář. manžel: nebožtík můj č. (Svob.); žena, která svého č-a okrádá (Hol.) †6. nevolník (Wint. aj.) †7. dobrý člověk šlechtic (Jir.); expr. zdrob. k 1, 2, 4, človíček v. t.