čouhati ned. (odkud) vyčnívat, čnět, trčet, vykukovat; být vidět: čouhá mu šátek z kapsy; čouhají mu ruce z krátkých rukávů; zpod sukně čouhaly kraječky spodniček; čouhaly jim palce z (roztrhaných) bot; nevešel se do vozíku, nohy mu čouhaly ven; strom čouhal nad nízkými střechami; přen. expr. z očí mu čouhá samé darebáctví; z jeho slov čouhá skrytý úmysl; ♦ čouhá mu sláma z bot, přen. hanl. pozná se na něm venkovský původ, nemá společenské chování ○ předp. vy-; → nás. čouhávati