čpíti, čpěti ned. (3. mn. čpí, rozk. čpi, min. čpěl, podst. čpění, přech. přít. čpě) (~; čím) štiplavě být cítit; páchnout: čpěl tam dým; čpící výpary, pach jídla; močůvka čpí; čpěla z něho kořalka; čpí na deset kroků voňavkou, rumem; místnost čpí kouřem, připáleným zelím, po myších; čpělo to tam potem, lyzolem; přen. expr. čpělo tam bídou bylo znát bídu; z článku zrovna čpí nechuť, nenávist lze ji zřetelně poznat; čpěl z něho byrokrat snadno se v něm poznal; č. šarlatánem (Šal.); čpí to zradou ○ předp. na-, vy-, za-