čučet ned. ob. expr. 1. (na koho, co; ~) dívat se, zprav. bez zřejmého porozumění, nechápavě, vyjeveně, udiveně; zevlovat, civět, okounět, čumět: nic nedělá, jen na nás čučí; čučí pořád do země; čučel udiveně kolem sebe; to čučíš, co? to se divíš 2. (kde) pobývat na jednom místě, zprav. nečinně, zbytečně ap.; civět, dřepět: čučel tam od rána; čučí pořád doma