čumět ned. (3. mn. -ějí, -í) ob. expr. 1. (~; na koho, co) dívat se, zprav. upřeně, vyjeveně, zvědavě, s údivem, hloupě ap.; zevlovat, civět, okounět, čučet: nečum sem pořád!; co na nás čumíš? 2. (~; kde) nečinně, vyčkávavě postávat, pobývat; zevlovat, civět, okounět: stojí a čumí; nečum tady pořád! ○ předp. na- se, za- se; → nás. čumívat (o) bez předp.