řád IV, -u m. (6. j. -u) 1. souhrn zásad, pravidel, podle nichž se něco děje n. koná; pořádek 5: mravní ř.; staré selské řády (Mart.); (jednat) proti zemskému řádu (Jir.); jest ještě vyšší ř. než zákon našeho bytí (Olb.); práv. soubor norem určitého oboru: ř. jednací, volební, pracovní, provozní, studijní, školní, domovní aj.; voj. vojenské řády předpisy základního významu upravující činnost vojsk: polní ř.; bojový ř.; ř. vnitřní služby; dopr. jízdní, letový ř. uspořádání provozu veřejných dopravních prostředků; kniha n. tabulka s údaji o tomto uspořádání; archit. soubor pravidel (např. proporčních n. formových), kterými se řídí architektura urč. slohového období: antické řády; ř. dórský, iónský, korintský, toskánský, kompozitní 2. uspořádání, způsob uspořádání, organizace něčeho; pořádek 5, systém: ř. přírody; společenský, hospodářský ř. společenskoekonomická hospodářská formace; prvobytně pospolný, feudální, kapitalistický, socialistický ř. 3. (6. j. též -ě) společnost, sdružení lidí spojených urč. pravidly, často (v círk. organizaci) žijících společně a nosících stejný šat, odznak ap.: podvazkový ř.; mnišské řády řehole 2; jezuitský ř.; ř. německých rytířů 4. vyznamenání projevené odznakem: Ř. Klementa Gottwalda — za budování socialistické vlasti; Ř. republiky; Ř. práce; Ř. bílého lva 5. utřídění, zařazení bytostí, věcí, jevů do něj. souboru podle jejich hodnoty: vědec prvního řádu (Z. Nej.) vynikající, čelný; autorka druhého řádu; hotel třetího řádu podřadný; práce nižšího řádu; událost, senzace prvního řádu; tato oblast je ovládána zákonitostí jiného řádu druhu; bot., zool. systematická skupina zahrnující vývojově příbuzné čeledi: ř. růžokvětých; ř. šelem, pěvců; mat. ř. číslice její umístění v čísle; ř. čísla jeho vztah k mocninám základu soustavy, zprav. čísla 10 n. 2