řáditi ned. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. působit zkázu, spoušť, škody, jednat, počínat si krutě, zběsile; běsnit, zuřit: bouře, požár řádí; v kraji řádila chřipka; fašisté řádili v okupovaných zemích; liška řádí v revíru; udělat přítrž řádění zločinců; přen. donašečství řádilo (mezi dětmi i dospělými) (V. Mrš.) 2. expr. divoce, nevázaně, bujně si počínat; bouřit 5, vyvádět (ob.): ř. v hospodě, na hřišti; když se napije, řádí; když se to dověděl, zle řádil zlobil se, láteřil; řidč. hoch bude ř. (pro dědečka) (Hál.) velmi naříkat ○ předp. do-, roz- se, vy- se, za-, za- si; → nás. řádívati (o) bez předp.