řádný příd. 1. konaný, jsoucí podle řádu, řádem ustanovený, z řádu n. vůbec nějakého ustanovení vyplývající; pravidelný 4, obvyklý (op. mimořádný 1): ř. soud; ř-á volba; ř-á schůze; ř-é zasedání Národního shromáždění; ř. příjem; ř. člen; ř-á dovolená; ř. účetní doklad; udržovat vozidlo v ř-ém stavu stanoveném předpisy; ř-é studium na vysokých školách; ř. profesor (dř.) nejvyšší hodnostní stupeň vysokoškolského učitele 2. takový, jaký má být; spořádaný, slušný; náležitý 1, správný, přiměřený, vhodný: ř. člověk; ř. občan; vést ř. život; – ř-á výživa; dostat se do ř-ého ošetření 3. expr. velký, notný 3, značný, důkladný 2, pořádný 4: dostal ř. pohlavek; trvalo to ř-ou chvíli dlouhou; vidět ř. kus světa (Ner.); → přísl. řádně: ř. nabýt majetku; ř. uzavřené manželství; – ř. platit pojistné; – expr. ř. se napálit hodně; → podst. k 1, 2 řádnost, -i ž. řidč.: ř. volby; – cepovat někoho do ř-i (Maj.)