řídký příd. (2. st. řidší) 1. obsahující málo urč. podstatných částic n. složený z částic oddělených od sebe většími mezerami, volně mezi sebou spojených n. z jednotlivých předmětů od sebe vzdálených (op. hustý 1): ř-á polévka; ř-é těsto; ř-é bláto; ř. roztok; ř. vzduch; ř-á tkanina; – ř. les; ř-é vlasy; ř-é zuby; ř-é obilí; ř. plot; ř-é síto; ř-é osídlení; přen. básně příliš ř-é (Šal.) plytké 1; potrav. ř-á kost kloubová 2. vyskytující se málokdy; vzácný (op. častý): ř. jev; až na ř-é výjimky ojedinělé; ř. případ sporadický; to slovo je už dnes ř-é; ř. host; tato choroba je u mužů velmi ř-á; → přísl. řídce, řídko (2. st. řidčeji): země řídce obydlená; sníh řídko poletoval (Jir.); – úsměv řídce se kmitne (Vrchl.) tu a tam; tohoto výrazu se užívá řidčeji; → podst. řídkost, -i ž.: ř. porostu; – řidč. ve všední den je maso ř-í (Herb.) vzácností