říhati ned. (1. j. -ám) 1. vypouštět hrdlem žaludeční plyny s doprovodným zvukem; krkat (ob.): ř. po jídle; hlasitě ř. 2. řidč. (o koních) ržát: říhání koní (Mrš.) *3. expr. (co) křičet: ř. nadávky (Neum.) ○ předp. roz- se, vy-, za-; — dok. říhnouti