říhnouti dok. (min. -hl, podst. -hnutí) k říhati: napil se a říhl; – kůň bujně říhl zaržál; – zř. expr. říhni si na ňu (Jahn) zakřič; — *říhnouti se dok. neos. (komu) říhlo se vyšly mu hrdlem žaludeční plyny s doprovodným zvukem: Františkovi se po jídle říhlo (Těsn.) ○ předp. od- (si), vy-, za-