římsa, -y ž. (†říms, -u m., 6. j. -u, Klicp.) (z něm. driv. lat. zákl.) vodorovný pás vystupující z plochy stavby a sloužící k jejímu hornímu ukončení n. ke členění stěny: okapová ř.; na římsách cvrlikají vrabci; barokní ř.; ř. krbu; archit. ř. hlavní, okenní, věncová; horol. velmi úzký vodorovný výstupek na skalní stěně; geol. delší souvislý převis; → zdrob. římsička, řidč. římska, -y ž.: římsička peci (Vanč.); římska nad oknem (Č. lid)