řítiti se ned. (3. mn. -í, podst. -cení) 1. prudce padat: laviny se řítí z hor; vodopád se řítí do hlubin; letadlo se řítí k zemi, vůz do propasti; přen. ř. se do záhuby; svět se řítil do nové války; jak střemhlav se Páleč řítil do tábora Husových nepřátel (M. Krat.) 2. hnát se 1 (prudce vpřed): vlak se řítil po kolejích; planeta se řítí prostorem; pronásledovatelé se řítili za prchajícími pádili; přen. události se rychle řítily (Kapl.); čas se řítí — nečeká (K. Schulz) 3. bořit se 1, hroutit se, sesouvat se: zdi se řítí; přen. jeho sny se řítily; v plamenech se řítí byzantská říše (K. Schulz); — *řítiti ned. (co, koho) bás. prudce vrhat, hnát: slunce svoje zlatá kola řítí v moře (Vrchl.); přen. tato myšlenka řítila jej zpět v noc myšlenek předešlých (Mácha) ○ předp. při- se, u- se, v-se, vy-, vy-se, z-; → nás. řítívatise (o) bez předp.