řízení, s. 1. zařízení sloužící k ovládání stroje: automatické, dálkové ř.; ř. letadla, automobilu; šofér sedící za ř-m za volantem 2. jednání, zprav. úřední, projednávání, vyřizování; postup, procedura s tím spojená: odešel za svým ř-m; mám na úřadech nějaké ř.; – zavést s někým (soudní, disciplinární, stranické) ř.; zř. to máš těžké ř. (K. Čap.) pořízení; práv. jednání o věci upravené zákonnými předpisy: nesporné ř.; sporné ř.; opravné ř.; mandátní ř.; připomínkové, nabídkové, náhradové ř.; veř. spr. oponentské, výběrové ř. 3. soustava řídících orgánů; zast. správa, vedení: přestavba ř.; zast. od ř. žádné podpory nemám (Čel.); proč na to neobrátí zřetel zemské ř. (Havl.) gubernium *4. zřízení: za cechovního ř. (Ulrych); zdrob. řízeníčko, -a s. (6. mn. -ách); v. též říditi