řaditi ned. (3. mn. -í, trp. -děn, -zen) 1. (koho, co) stavět do řady, srovnávat podle urč. řádu, uvádět do něj. pořádku; seřazovat: ř. vojsko; ř. knihy; ř. slova do vět; ř. slovník abecedně; ř. knihovnu podle oborů pořádat 2; tech. ř. rychlosti (u motorového vozidla) měnit 1 2. (koho, co kam) určovat místo někomu, něčemu někde podle hodnocení; zařazovat, přiřazovat, počítat 4: řadí je k svým nepřátelům; řadíme ho mezi naše největší vědce, jeho dílo k nejlepším; — řaditi se ned. 1. (~; kam) stavět se, připojovat se do řady, do řad, do něj. útvaru; seřazovat se: řadili se jeden vedle druhého; průvod se řadil na náměstí; ř. se v jeden šik, do jedné fronty, přen. volit společný postup 2. kniž. být v řadě v něj seskupení: v průčelí domů řadí se okna pokojů (Maj.); poblíže něho (trůnu) řadilo se několik křesel (Jir.); celý národ se řadí v jeden šik; (v jeho koncepci) jedna myšlenka se řadí k druhé; mysl. kachny se řadí kačeři pronásledují (v řadě) kachny v době páření 3. kniž. (kam) začleňovat se do něj. skupiny podle určitých znaků; náležet 2, patřit I 1: tato stavba se řadí k nejstarším památkám, mezi nejstarší památky ○ předp. nad-, pod-, pře-, před-, při-, při- se, roz-, se-, se- se, v-, v- se, vy-, vy- se, za-, za- se; → nás. řadívati, řadívati se (o) bez předp.