řadový příd. 1. uspořádaný do řady, prováděný v řadě, zařazený do řady: ř-é číslo, očíslování; ř. tanec; ř. domek; stav. ř-é zastavění vytvořené souvislou řadou domů přiléhajících k sobě bokem; tech. ř. motor s několika válci v řadě za sebou; ř. odstřel hromadný s vrty v jedné řadě; zeměměř. ř-á komora pro fotografování pruhu území řadou snímků následujících za sebou; voj. ř-á služba vykonávaná vojáky schopnými všech úkonů vojenské služby (u útvaru i v kanceláři); (dř.) u voj. útvarů (nikoli v kanceláři); ř-é vojsko (poněk. zast.) pravidelná armáda; ř-á palba prováděná postupně po několika vteřinách; ř-á loď nejmocnější jednotka válečného námořnictva; jaz. ř-á číslovka označující místo v číselné řadě, pořadí (např. první, druhý) 2. nemající hodnost, (vyšší) funkci ap., prostý 3, obyčejný 2: ř. voják; ř. pracovník, občan; ř-é členstvo; řidč. ř-é dílo, umění průměrné, běžné; → přísl. řadově: provádět ř. snímkování; → podst. řadovost, -i ž.