řeřavý, řidč. řežavý příd. 1. rozpálený do červena, do žhava; žhavý, rozžhavený: ř-é železo; ř. popel; přen. čelo ř-é horečkou rozpálené; ♦ být jako na ř-ém uhlí nepokojný, neklidný, nesvůj (v něj. nepříjemné, trapné situaci); řidč. sypalo se mi řežavé uhlí na hlavu (Herb.) (o trapné situaci) 2. expr. červeně, ohnivě svítící: ř. západ slunce; ř-á záře; ř-é oči planoucí 3. expr. působící palčivý pocit; žhavý, palčivý 3: ř-á bolest; řeřavá muka pochybností (K. Čap.); → přísl. řeřavě, řidč. řežavě; → podst. řeřavost, řidč. řežavost, -i ž.