řešeto (zast. a nář. řešato Č. lid), -a s. (6. j. -ě, -u) nářadí k třídění a prosívání sypkých hmot v podobě rámu s napjatým pletivem, síto, říčice: ř. na zrní; prosívat mouku ř-em; střecha, látka jako r. děravá; ♦ paměť (děravá) jako ř. nespolehlivá; nabírat vodu ř-em konat marnou práci; dnes se protrhlo ř. (Něm.) silně a hustě prší n. sněží; má místo žaludku ř. (ob. expr.) hodně jí a netloustne; → zdrob. řešátko v. t.