ředitel (ob. a zast. řiditel), -e m. (ředitelka, ředitelkyně v. t.) 1. osoba pověřená řízením něj. organizačního celku: podnikový ř.; ř. závodu, školy, vědeckého ústavu, úřadu; ř. banky; policejní ř.; divadelní ř.; ř. kůru regenschori †2. osoba něco řídící, ovládající vůbec n. pečující o uspořádání, organizaci, provádění něčeho: obec volila sobě ř-e své (Klác.) představené; ř. výpravy (Něm.); ř. sjezdu (Tomek); řiditel (vojenských) operací (Pekař); řiditel osudu (Podl.) (o bohu) †3. dirigent 1: ř. orkestru (Havl.); ř. (hudebníků) (Jir.) †4. řidič vozidla n. plavidla: ř. lodi (Jir.); žert. ř. lokomotivy (Ner.) strojvůdce; → ž. ředitelová, -é manželka ředitele; → expr., zprav. hanl. zdrob. *ředitýlek, -lka (Hilar), *ředitelíček (Sedl.), *řiditelíček (Řez.), -čka m.