řeholník, -a m. (6. mn. -cích) (řeholnice, -e ž.) člen řehole; mnich 1 (jeptiška), řádový bratr (řádová sestra): ř. řádu milosrdných; žít jako ř-ce nevesele, zdrženlivě, samotářsky, odloučeně od společnosti; oblékat se jako ř-ce prostě, jednotvárně; → expr. zdrob. *řeholníček, -čka m. (Mach.)