řehtati ned. (3. j. -tá, zast. -ce Tyl, Hál. aj.) 1. (o koních) ržát: koně bujně řehtali; přen. expr. řehtá úřední šiml (Ml. fronta) projevuje se byrokratismus 2. (čím; ~) řehtačkou vydávat, způsobovat drnčivý, chrastivý zvuk; vydávat podobný zvuk vůbec; řehtavě znít: o velikonocích hoši řehtali řehtačkami; – řehtání traktorů (R. právo); řehtání klíčů (Klicp.); chřástal řehtal plným hlasem (Rais) skřehotal; — řehtat se ned. expr. (~; komu, čemu) (bujně, hlučně) se smát, chechtat se, řehotat se: řehtal se jako uličník; řehtali se mu do očí; děvečky řehtaly se čemusi v chlévě (V. Mrš.); ř. se na celé kolo; řehtá se až se za břicho popadá ○ předp. na- se, od-, po-, roz- se, u- se, vy- se, za-; → nás. řehtávati, řehtávati se ○ předp. po-, při-, roz- se