řemeslník (ob. řemesník), -a m. (6. mn. -cích) (řemeslnice, ob. řemesnice, -e ž.) 1. kdo provozuje něj. řemeslo: truhlář, kovář, obuvník a jiní ř-ci; kvalifikovaný ř.; přen. expr. my ř-ci od péra (Ner.) spisovatelé z povolání 2. hanl. kdo vykonává svou práci, zvl. uměleckou činnost, mechanicky, šablonovitě, bezduše, jen pro peníze: literární, divadelní ř.; → expr. zdrob. řemeslníček (ob. řemesníček), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): malý ř.; zadlužený ř.