řemeslný příd. 1. vztahující se k řemeslu (ve význ. 1); řemeslnický 1: ř-á práce; ř-á výroba (na rozdíl od tovární); ř-é nástroje (Staš.); někdejší ř-é cechy 2. získaný cvikem a potřebný k vykonávání něj. řemesla n. něj. činnosti, zvl. umělecké vůbec: ř-á dovednost, zručnost; – ř-á technika ve výtvarnictví; ř-á stránka spisovatelství (Vrchl.) 3. vykonávající urč. činnost (často nekalou) jako své povolání, řemeslo (ve význ. 2); konaný jako řemeslo; profesionální 1: ř. podvodník; ř. hráč; řada notorických bulačů a ř-ch marodů (Práce); – ř-á žebrota 4. hanl. vykonávaný mechanicky, šablonovitě, bezduše, bez prožití, jen pro peníze ap.; profesionální 2: ř. způsob spisovatelské práce; ř-á kritika; – ř. úsměv †5. dovedný, umný, zručný: uměl ř-ou a čistou práci (Jir.); → přísl. řemeslně: zpracovávat ř. bavlnu (Rais); – ř. dokonalá práce; – provozovat kritiku ř. nebo příležitostně (Šal.); – hanl. mechanicky a ř. odříkávat (Jir.) bezduše; – zast. věci krásné a ř. zhotovené (Jir.); → podst. řemeslnost, -i ž.