řetěziti ned. (3. mn. -í, trp. -zen) kniž. (koho, co) spojovat, skládat v řetěz, v souvislý sled; sřetězovat: ř. fakta; život řetězí dny drobné (Lid. nov.); — řetěziti se ned. kniž. spojovat se v řetěz, v souvislý sled, tvořit řetěz; sřetězovat se: události se budou ř. a navazovat bez plánu (M. Han.); myšlenky se řetězí v celek; chem. (o atomech) tvořit řetězec ○ předp. s-, s- se, v-, v- se, z-, z- se