řevnivý příd. 1. k řevniti, projevující silnou žárlivost; žárlivý, nevraživý: ř. sok; ř. na cizí úspěchy; ř. zápas (Ath.) 2. zř. zast. horlivý, dychtivý: láska chtivá, ř-á (ČČM); → přísl. řevnivě; → podst. řevnivost v. t.
řevnivý příd. 1. k řevniti, projevující silnou žárlivost; žárlivý, nevraživý: ř. sok; ř. na cizí úspěchy; ř. zápas (Ath.) 2. zř. zast. horlivý, dychtivý: láska chtivá, ř-á (ČČM); → přísl. řevnivě; → podst. řevnivost v. t.