řinouti se, řidč. řinouti ned. 1. kniž. mírným tokem proudit, stékat, vytékat: proud vody se řine po okenních tabulích; hustý déšť se řine z mraků; krev (se) řinula z rány; po čele mu řine pot (Svět.); z očí se jí řinuly slzy kanuly; přen. zpod šlojíře řinuly proudy vlasů (Zey.); řidč. (vchodem) se řinul proud pozvaných (K. Čap.) 2. kniž. linout se 2: vůně se řinula zahradou; z úst řinula se jadrně pronášená slova (Staš.) *3. jen ř. se expr. (kam) jít 1, pospíchat 1: kam se řineš? (Herrm.); — řinouti ned. řidč. kniž. a bás. (co) lít, vylévat: slzy na tvé nohy řinu (Vrchl.); růže svou vůni řinou v tiš (Borecký) ○ předp. roz-, s-, v-, vy-