řvoun, -a m. expr. 1. kdo řve, křikloun 1: kaprálský ř.; malý ř. (Herrm.) hlasitě, silně křičící dítě; přen. plechový ř. (Baar) (o gramofonu) 2. hanl. hlučný, demagogický řečník; mluvka, žvanil: jarmareční ř.; fašistický ř.; hospodský ř.; → expr. zdrob. řvounek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích): žena přebalovala malého řvounka (Otč.) plačící dítě