šáliti ned. (3. mn. -í, rozk. (ne)šal) kniž. (koho, co; ~) 1. uvádět v mylné, klamné zdání; klamat 1, mámit 2: myslil jsem, že mě šálí zrak i sluch; což mne moje smysly šálí? (Erb.); zevnějšek často šálí (Havl.) 2. (o člověku) vědomě uvádět v omyl; klamat 2, podvádět, šidit 2: dát se (od dobrodruha) š. (F. Schulz); š. svět líčeným smutkem; nestoudné šálení dělnictva (Z. Nej.) ○ předp. o-, ze- se; → nás. šálívati (o) bez předp.