šéf (dř. ps. též chef), -a m. (1. mn. -ové) (šéfka, -y ž. hovor., šéfová v. t.) (z fr.) 1. odborník vedoucí něj. významný celek, odpovědný vedoucí pracovník vůbec; vedoucí (m.): š. opery, činohry umělecký vedoucí operního, činoherního souboru; š. provozu, konstrukce (v závodě); š. (rozhlasového) programu; š. oddělení; š. kuchyně velkého hotelu; veř. spr. (dř.) presidiální š.; sekční š. odborový přednosta (dř.); obch. zast. vlastník obchodního podniku: š. bankovního domu; š. velké firmy 2. hovor. (každý) nadřízený: mít přísného šéfa; hlásit se u šéfa; někdy hanl. rád dělá šéfa poroučí; (dř.) každý š. ho brzo propustil (soukromý) zaměstnavatel; zavolám pana šéfa; slang. a žert. ust. spoj. pane š. oslovení muže vůbec (s narážkou na vztah zaměstnance k zaměstnavateli): beze všeho, pane š. (Mor.); kam jedou, pane š. (Poláč.) 3. kdo stojí v čele něčeho, představitel něčeho: š. kabinetu (dř.); publ. konference šéfů vlád; — šéfovský příd.: š-á činnost; š-á autorita; š. úřad; hanl. po šéfovsku (Svatopl.); → přísl. *šéfovsky: hanl. š. se procházet (Svatopl.)