šídlo, -a s. (2. mn. -del) 1. špičatý, mírně zahnutý nástroj k vypichování otvorů pro šití (zprav. v kůži): ševcovské š.; sedlářské š.; ♦ expr. vyskočil, jako by ho šídlem bodl; sedí jako na šídlech netrpělivě; děcko jako š. neposedné; expr. i kdyby šídla padala za každého počasí, za všech okolností; š. v pytli neutajíš (přísloví) jsou věci, kt. se samy prozradí 2. štíhlá vážka; zool. rod Brachytron, Aeschna aj.: š. luční; š. horské; → zdrob. šidélko, šidýlko v. t.