šíje, řidč. kniž. šíj, -e ž. 1. zadní část krku; vaz, týl; krk vůbec: silná, opálená š.; vlasy splývající po šíji; oř, jehož šíji dosud pranic netížilo (Svět.); kniž. před nikým své šíje neskloníme, přen. nepoddáme se; přen. má hrdou šíji je nepoddajný, tvrdohlavý; úspěch mu rovná šíji dodává sebevědomí 2. zeměp. šíje úzký pruh pevniny v moři spojující poloostrov s pevninou; istmos, istmus; takové spojení dvou kontinentů: Perekopská š.; Korintská š.; – Panamská š.; Suezská š. 3. řidč. kniž. úzký horský hřbet: šíje hor italských (Bezr.) 4. řidč. poněk. zast. sklepní chodba, předsklepí; zř. zákrut schodiště: sklepení, k němuž vedla úzká šíje (Jir.); piv. oddělení sklepa v podobě široké klenuté chodby; – naposled se otočil v šíji schodiště (Čap.-Ch.)