šíleti (3. mn. -ejí, rozk. -ej), šíliti (3. mn. -í, rozk. šil) ned. 1. být postižen šílenstvím; bláznit 1, třeštit: pacient chvílemi šílel 2. expr. (~; čím) (o člověku) prožívat hluboké vzrušení, jednat bouřlivě, prudce jako šílenec; (o hmotných skutečnostech) projevovat se vysokým stupněm intenzity; bouřit 5, 2: zfanatizovaný šílející dav; šílela po smrti dítěte; uvaž, co děláš, vždyť šílíš; š. bolestí, láskou, hněvem; – bouře, vichr šílí; svět šílel výbuchy nenávisti 3. expr. (po kom, čem) vášnivě toužit; dychtit, bažit: š. po ženě, po dětech; š. po domově ○ předp. do-, po-, roz- se, ze-