šíti ned. (1. j. šiji, rozk. šij, min. šil, trp. šit, přech. přít. šije) 1. spojovat části něj. látky (nejč. tkaniny) v celek, zprav. jehlou a nití; (co) vytvářet tímto způsobem něj. celek: š. ručně, na stroji; – š. šaty, prádlo, boty zhotovovat; přen. š. něco horkou jehlou narychlo, nedbale; výr. (v knihařství) spojovat knižní složky n. listy nití n. drátem 2. provozovat tuto činnost výdělečně, jako své povolání, (dř. též) po živnostensku (jako krejčí, švadlena): š. na výdělek; dobře a levně š.; š. podle poslední módy; jeho žena šije na ženské (K. Čap.) 3. ob. (u koho, kde) dávat si zhotovovat oděvy: š. u dobré švadleny; šije už léta v témž závodě 4. expr. (co; co na koho) chystat, připravovat, osnovat 1: tady se šije něco ošklivého; on vždycky čert něco šije (Kosm.); šije na něj nějakou intriku; ♦ ob. expr. š. pytel, boudu na někoho chystat mu nástrahu 5. ob. expr. (do koho; po kom) napadat 2 někoho, dorážet 2 na někoho; bít 2 někoho; střílet po někom: "To koukáte, co?" šil do vlastních dcer (Boj.); šijou do člověka kvůli měšťance (Boj.); – šili do něho hlava nehlava; – je to střelecký souboj. Někdo si vyhlédl Antoše a šije po něm (Řez.) 6. expr. (s kým; *kým, čím) neklidně, nepokojně pohybovat; vrtět; (s kým) vzbuzovat v někom neklid, nepokoj: pořád to s nimi šije (L. Steh.); jak to chlapci šilo rukama (Šrám.); – začala s ním š. zvědavost (Svob.); pořád mu to v koutcích (úst) šije (Rais) cuká, hraje; ♦ (všichni) čerti s ní (zř. jí Hora) šijí je velmi rozpustilá, bujná; čertovina s ním šila (Herb.); — šít sebou, řidč. šít se ned. expr. neklidně, nepokojně se pohybovat; vrtět se, kroutit se 1: stůj a nešij sebou!; š. sebou na židli; tlouštík v krunýři se šije jako žák (Vanč.) ○ předp. do-, na-, nad-, o-, ob-, po- (přepo-, připo-, zapo-), pod-, pro-, pře-, při-, roze-, se- (pose-), u-, v-, vy- (přivy-), za- (uza-); → nás. šívati (nář. šíjávat Kosm.) ○ předp. v. šíti kromě nad-, přepo-, připo-, dále popři-, navy- se