šňůra (†šnůra Ner., Havl., †šnora Jir.), -y ž. (z něm.) 1. pevný, zprav. dlouhý a silnější provaz z několika stočených pramenů: konopná, hedvábná, měděná š.; š. na prádlo; natáhnout šňůru; vodit psa na šňůře; š. perel; byl stále jako š. (Rais) vzpřímený; (cesta je, jde to) jako po šňůře, na šňůře přímo, dobře, rychle; odb. izolační, těsnicí, zápalná š.; elektr. izolovaný ohebný vodič pro pohyblivé přívody: svítidlová, přístrojová š.; telefonní š.; výr. tesařská š. pevný navoskovaný provázek k vyznačování svislého směru, rovných čar ap. na otesávaném dřevě 2. anat. pupeční š. pupečník 3. řada 1: š. světel, aut; slang. poslední š. rumu (Včel.) runda 4. slang. peníze, o kt. se hraje: brát velkou "šňůru" (Staš.) †5. ust. spoj. po šňůře postrkem: poslat po šňůře (Čap.-Ch.); → zdrob. šňůrka, šňůrečka, šňůrčička v. t.