šňupati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) (z něm.) (co; ~) vtahovat nosem (zprav. na prášek rozemletý zvl. druh tabáku, vodu aj.): (~) mít ve zvyku to činit: š. tabák; co chvíli šňupal a nosem popotahoval; š. slanou vodu (při rýmě ap.); zhrub. š. hlínu (Bran.) být mrtev, pochován; – nepiji a nešňupám ○ předp. do-, po-, pro-, vy-, za-; → nás. šňupávati ○ předp. po- (si); — dok. šňupnouti (si)