šafrán, -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. arab.) 1. nízká, časně zjara kvetoucí rostlina s bílými, žlutými n. fialovými květy; krokus (zahr.), bot. rod Crocus: š. jarní; š. setý 2. červenožluté sušené blizny šafránu setého, užívané k barvení pokrmů a jako koření: nudle š-em obarvené (Hol.); šetřit s něčím jako se š-em velmi; → expr. zdrob. k 1 *šafránek, -nku m. (Lang.); — šafránový příd.: š-é květy; š-á žluť; š-é vlasy (Čech) ryšavé; → přísl. šafránově: š. žlutý; š. červený