šeřiti se ned. (3. mn. -í) 1. (též *šeřiti Zey.) jen neos. šeří se stmívá se n. svítá, rozednívá se: v zimě se večer brzy šeří; na východě se začalo š. 2. řidč. kniž. (o večeru, ránu ap.) nastávat ubýváním denního světla n. noční tmy: večer šeřil se tiše (Sova) stmívalo se; litro se šeřilo začalo svítat 3. stávat se šerým, tmavým: les se šeřil; vzduch se šeřil (Rais); šeřící se obloha (Olb.) 4. kniž. matně, neurčitě se jevit (v šeru jako tmavší n. ve tmě jako světlejší); prosvítat 1: v mlze se šeřily tmavé stromy; trochu dole šeřil se (ve tmě chrámu) náhrobek (Ner.); — šeřiti ned. poněk. zast. matně svítit (do tmy): venku počal š. měsíc (Nov.) ○ předp. o-, při- se, roz-, roz- se, z(e)- se, za-; → nás. šeřívati se