šedý příd. 1. mající neurčitou, nevýraznou barvu popela; šedivý 1: světle š-á látka; š-é skály; š-é oči; být popelavě š.; temně š-á mračna; modré nebe přecházelo u obzoru do šeda; kniž. š. vlas (Ner.); š-á hlava (Vrchl.); š. stařec (Hál.); přen. š. podzimní den neveselý, smutný; poněk. zast. byl věku již š-ého (Pal.) byl stár; ust. spoj. publ. š-á eminence zdánlivě v pozadí stojící osoba, kt. však o všem důležitém rozhoduje (pův. o rádci kardinála Richelieua, kapucínu P. Josefovi, podle jeho šedé kutny); neodb. š-á mast rtuťová (lékár.); zool. lejsek š.; ťuhýk š.; vrána (obecná) š-á; bot. muchomůrka š-á; meteor. š. mráz ledové krystalky usazené jako chmýří na stéblech trávy, střechách ap.; anat. š-á hmota (mozková, míšní); med. š. zákal choroba vzniklá zakalením čočky; hut. š-á litina, š-é surové železo šedé barvy na lomu; slang. š-á slévárna (Olb.) slévárna šedé litiny; fyz. š-é těleso kt. nepohlcuje veškerou dopadající zářivou energii a část jí odráží 2. řidč. kniž. nezajímavý, nevýrazný, jednotvárný 2, nudný, šedivý 2: š. život (Vach.); š-á realita (Kar.); š-á fráze (Mach.) †3. šerý 4, neznámý 1: š-é doby (Ner., Mrš.); š-é věky (Jir.) dávné, minulé zpodst. šedá, ž. 1. zast. ob. druh levné výčepní kořalky (Baar, Mrš., Hora aj.) 2. hut. slang. slévárna šedé litiny (Káňa, Tvorba); zpodst. šedo, -a s. řidč. šedé zabarvení, šeď 1: v nebes šedu (Slád.); – kniž. unavující š. jednotvárného života (Jir.); přísl. šedě: š. zbarvený; š. a červeně kostkovaný; š. modrý; š. bledé tváře; – řidč. kniž. hlas zněl š. (Nový); fádně, š. zpracovaný námět (op. barvitě); *šedo: nad hlavou tak š. (Třeb.); podst. šedost, -i ž. řidč.: světlá š. (oblaků) šeď 1; – řidč. kniž. š. a průměrnost (literatury) (Lit. nov.)