šedivý příd. 1. mající neurčitou, nevýraznou barvu popela; šedý 1; (o vlasech ap.) mající takovou barvu; (o člověku) mající takové vlasy: světlounce š-é šaty; tmavě š-á až černá srst; š-é oči; boty š-é prachem; světlá modř přecházející do šediva; kniž. š-é svítání (Maj.); š. mráz (Jir., Baar) s jinovatkou; přen. š., smutný den (Rais) pošmourný, chmurný; – už má hodně š-ch vlasů, stárne; š. plnovous; – je jí sotva padesát a už je š-á; š. stařec; přen. do š-ého věku (Jir.) do stáří; – neodb. š-á mast rtuťová (lékár.); bot. mochna š-á; círk. š-í bratři členové cisterciáckého řádu (nosící kdysi šedé roucho); š-é sestry jeptišky z řádu milosrdných sester 2. poněk. kniž. nezajímavý, nevýrazný, jednotvárný 2, nudný: š. život; několik š-ch slov (Mart.); š-á praktičnost (Sedlm.); teorie je š-á neživotná; — zpodst. šedivo, -a s. řidč. šedivá barva, šedivé zbarvení; šeď 1, šedivost: hleděl do nekonečného š-a (Jir.); neurčité š. oblohy (Kar.); → přísl. šedivě: š. zbarvený; š. zelený; š. špinavý; – poněk. kniž. š. žít (Vach.) nezajímavě, jednotvárně; přednášet fádně, š. nevýrazně; → podst. šedivost, -i ž.: š. skal; š. vlasů; – poněk. kniž. střízlivá š. všedního dne (Vrba) šeď 1; městská š. (L. Steh.) jednotvárnost, nuda